Klid před zvěří

[Začátečník]

Klid před zvěří se lépe cvičí se psem, kterého nikdo necvičil, než s takovým, kterého už někdo cvičit zkoušel, a pokazil. Cvičí se tím hůře, čím vícekrát už se psovi podařilo utéct. Někdo tu psal, že je to cvik disciplíny. Dá se opravdu vycvičit každý pes. Při správném postupu je limitem pevnost jeho nervů. Pokud je labilní, výsledek není nikdy dokonalý.
Lépe se cvičí pes, který má základní klid před domácími zvířaty. To by měl být základ, pokud s nimi má být na dvorku nebo se s nimi jen setkávat. Je neuvěřitelné, kolik chovatelů tohle zanedbává. Je vyloženě ostuda, když pes z leče uteče k nejbližší chalupě a tam udělá na dvorku výřad. Nejsnazší je cvičit klid před slepicí. Nejlépe se slepicí z velkochovu. Je hloupá a nemá tendenci utíkat. Psa tolik nedráždí. Těžší je třeba králík.
Další věc která usnadňuje výcvik je, když je pes vychozený a částečně unavený. Už tu bylo napsáno, že základem je daunování. Ať to pes dělá spolehlivě jak chce i na dálku, při klidu před zvěří z počátku téměř vždy selže. Je třeba s tím počítat. Ideální je, když má pes tak dlouhé vodítko, na jakou vzdálenost hledá. Dobrý je třeba tuhý silonový provaz, který se nezamotá a pes ho může táhnout za sebou. Dnes je asi největší problém, že je drobné málo a tím pádem nejsou příležitosti. Není špatné, dát třeba holuba do bedýnky s odklápěcím deklem a přípravit si provaz, pomocí kterého bedýnku otevřeme ve chvíli, kdy jsme připraveni. Podle obtížnosti od nejjednoduššího je výcvik pernatá, zajíc, srnčí. Lepší než se samotnou zvěří je začít se stopou. Záleží na psovi, jak silné je to pro něj lákadlo. Obvykle ale mnohem slabší, než zvěř samotná. Stopa má výhodu, že nezačne v určitou chvíli prchat a ve vyšší trávě je poznat, kde je. Pak se člověk stačí připravit.
Elektrický obojek je problematická záležitost. Dá se jím vycvičit opravdu skoro každý pes. I takový, který by byl normálně pro neovladatelnost vyřazen z chovu.

[ridgeback]

Další zkušenosti se 4 letou fenou ČF. Ve vysoké vojtěžce, se nám podařilo rozumně zvládnout klid před srnčí a zajícem. Měl jsem z toho vážně radost. Když začala vystavovat zvěř, píšťalkou jsem ji zadaunoval. Poté jsem k ní přišel a společně jsme ke zvěři postupovali, nebo jsem ji vyslal k postupování samotnou. Vypíchla zvěř kterou prohnala max. 15m. Pak zvolnila a začala hledat jinou zvěř. Když jsem byl pohotový, dařilo se nám to i v nížším porostu, kde fena zvěř viděla na dálku.
To trvalo pár týdnů. Pak se mi dvakrát přihodilo, že jsem šlápnul do hejna koroptví a to v místě, které předemnou fena procházela. Zjistil jsem, že ta potvora aby vystavováním nedala najevo, že je před ní zvěř a já bych jí zadaunoval, tak se přetváří a zvěř zapírá. Ve chvíli kdy zvěř navětří zpomalí, jemně vrtí oháňkou, začne opatrně našlapovat a pomalu mění směr hledání tak, aby se potichu zvěři vyhnula. Bojí se vystavit. Takže teď ji za každé nové vystavení chválím jak se dá - nedaunujeme a to i za tu cenu, že prožene zajíce. OSUD