Pytel na mrtvoly

[fesoj]

Všichni známe skutečnost prostou. Stárneme a dětičky nám rostou ...
Začínaly dny prázdninové. Moji dva nejstarší synové
a dcera za mnou jednou přišli, že by si na diskotéku vyšli.
Nevidím důvod protestovat. Proč by si nešli zatancovat ?
Ale dcera se ke mně točí, dělá na tatínka "psí oči" :
"Do města je to cesty flák. Vždyť brácha už má řidičák",
lísá se ke mně maličko : "Tatínku, půjč nám autíčko !"
Inu, pokud se toho týče, říkám jenom : "Támhle jsou klíče,
jeďte si, děcka, já vám věřím. Dnes poprvé vám auto svěřím,
jen na srdce ti kladu, synu - ani nečichneš k pivu, vínu !
A ty dceruško, buď své cti dbalá, chovej se, abys nechovala !"
Mládež se rychle s autem ztrácí. Když se však žena domů vrací,
mé počínání neschvaluje a rozhořčeně lamentuje :
"Táto, ty vůbec rozum nemáš ! Proč takovéhle věci děláš,
nedala bych jim auto, ba ne, určitě se jim něco stane.
Já měla jsem sen nemilý, že děti se nám zabily
a leží u silnice v prachu ... Víš, co si teď užiji strachu ?"
"Jen ať si kluk sám řídit zkusí. Jednou to poprvé být musí.
Pohřební řeči nemám rád, tohle nehodlám poslouchat.
A vůbec - jdu ven. Dnes mě to láká jít si počíhat na lišáka.
Je moc drzá ta němá tvář, neví, kdo je tu hospodář.
Vždyť tebe to štve nejvíce, že odnáší nám slepice".
Odcházím pěšky přes pastviny, vzdálit se chvíli od rodiny.
Po setmění se domů vracím. Rychle se do ložnice ztrácím,
ráno musím brzo vstávat. Lišku jsem postřelil jenom, půjdu se psem dohledávat.
Manželka vůbec nejde spát, jen čeká dětí na návrat.
Púlnoc. Hodina duchů je, když žena se mnou lomcuje :
Táto, probuď se, musíš vstát !" Já jen zabručím : "Nech mě spát"
a obracím se k ženě zády. "Vstávej ! Policie je tady !"
Před domem hlídka policie otvírá kufr oktávie,
dlouhý balík z něj vyndávají a pod břízu ho pokládají.
Co je to, hnedka poznávám, vždyť tyhle věci dobře znám....
Manželčin strach je špatný rádce. Nechce uvěřit. Špitne krátce :
"Co to tam leží mezi stvoly ?" Já na to : "Pytel na mrtvoly!"
Že já jsem hubu nedržel ! Ženu jsem stěží zadržel,
z ničeho nic vědomí ztrácí a bez hlesu se k zemi kácí.
Na gauč manželku odnášíme, studený obklad přiložíme.
Je to dobré, už probírá se, brzy v pořádku bude zase.
Dáme si silnou černou kávu, k ní vyslechneme hlídky zprávu :
"My sem jedeme od nehody. Stala se poblíž Černé Vody,
silnici přebíhala srna a byla autem usmrcena.
Tak jsme ji hnedka naložili a k tobě domů dopravili.
A ježto jsi náš dobrý přítel, necháme ti k ní i ten pytel -
moc šikovná věcička to je, barva auto neznečišťuje".
Horor se změnil ve frašku. Jen ještě sáhnu pro flašku
a ženě nalévám proti šoku pořádnou sklenku dobrého moku.
Já se u toho přiživuji, snad si též kapku zasluhuji,
jen policisté odmítají a na službu se vymlouvají.
Sotva se vozidlo hlídky ztrácí, jdu udělat "červenou práci".
Pytel jsem ráno vymyl, složil a na dno kufru auta vložil.
Výtečnou službu poskytoval, mnohý kus jsem v něm transportoval.
Tím končí příběh ten celý. A děti ? V pořádku přijely ...

[Lesomil]

Fesoj!!! Chlape Ty jsi talent... Neposíláš něco ze své tvorby do časopisů? Myslím, že stydět by ses nemusel.....

[fesoj]

No v r. 2007 mi v Myslivosti vydali jako přílohu pro přímé předplatitele Mysliveckou abecedu - na každé písmenko jsem stvořil nějaký veršíček. Ilustroval to Petr Slaba. A pak mi tam vyšly ještě asi dvě básničky, ovšem poslal jsem jim toho podstatně víc. Největší radost mi udělalo, když mi můj soused - chalupář, který učí češtinu v Trutnově na lesárně - řekl, že jeden z mých výtvorů si vybral jakýsi student k recitaci při maturitě z češtiny. Ale abych se to pokusil vydat jako knížku, na to je toho asi málo, nehledě k tomu, že nevím, na koho se obrátit. Vydavatelství asi mají zájem spíš o povídky.

[niva]

Zdravím,
dobrý příběh, dobře vystupňovaná pointa, skvělé podání.
Vůbec se nedivím reakci manželky a chápu potřebu její neodkladné "homeopatické" léčby. S dospívajícími a dospělými potomky je někdy plno "radostí".
Držím palce na další úspěšnou tvorbu
niva