LOVECKÉ FÓRUM / MYSLIVOST

A pritom je to tak rozsireny, dokonce uz me i opravovali, ze mluvim blbe, ze spravne je "slovit"....
Fox> jo, kdyz mi "Lesu zdar" rekne nejaky lesak ze stare skoly, beru to jako kolegialni pozdrav, ale dost casto se to pouziva v nevhodnych situacich typu prave predavani ulomku a casto nelesaci...
Podobne ujety mi pripada treba pri nastupu pred spolecnym lovem, kdyz konci vedouci honu uvodni proslov, prat "Myslivosti zdar" misto "Lovu zdar". Myslivosti zdar muze byt dobry na schuzi CMMJ.... nebo k nejake adekvatni diskuzi, ale na zahajeni honu ne. Ale to jsme trochu od ulomku.

Jinak k uvodnimu dotazu uz tu vse zaznelo, spravna odpoved na "Lovu zdar" je "Zdar" nebo "Lovu zdar". Díky jsou novotvar, ktery se zacal sirit, a dle puristickych pravidel ceske myslivecke mluvy je nespravny. Ja osobne si myslim, ze myslivecka mluva se v case meni a vyviji, ostatne jake i cestina jako jazyk cela, a Lovu nebo Lovcuv nebo Lovci dik se stava natolik rozsirenym, ze si myslim, ze at se to nekomu libi nebo ne, stane se za cas normalne zazitym vyrazem, a jsem schopny se s tim celkem v pohode smirit , ale opravovat nekoho za spravnou odpoved "Zdar" uz je trochu ulet, a panu uciteli bych doporucil at si doplni vlastni vzdelani, kdyz chce neco ucit....

Slovit je taky správně, ale když někdo něco sloví, neprovolává se "Lovu Zdar!", ale "Petru Zdar!" Alespoň já to tak praktikuji.
Jinak ta chyba je v chápání Lovu zdar jako osobního přání, ale je to spíše něco jako společné přání. Přece Lovu Zdar! používáme i na začátku lovu, který vůbec nemusí být úspěšný. Někteří více sebestřední pak požívají Lovu dík a nebo ještě hůře Lovcův Dík. Weidmanns danke!

Slovo slovit patří do slovníku rybářů a tam by taky mělo zůstat, mě osobně to děsně rve uši a vždy odpovídám, že se slovuje rybník. Sebestředný si nepřipadám, spojení "Lovcův dík" užívám, neboť je-li mi po úspěšném lovu přáno lovu zdar!, co by lovec přijímám přání a děkuji za úspěšný lov. Že by někdo odpovídal na lovu zdar! lesu zdar! se mi ještě nestalo a přinejmenším by mi to přišlo divné a nevhodné, taky to mám zažito jako lesácký pozdrav a taky když přijdu u nás na lesní správu, vždy tento pozdrav používám hned mezi dveřmi Ale taky to beru jako vývoj myslivecké mluvy, jen to slovit mi nějak nejde ani pod jazyk, ani přes uši

Lotr: ano slovuje se rybník a proto taky Petru zdar! A je zajímavé, když uloví rybář individuálním lovem rybu, nikdy neřekne "slovil jsem rybu" S tou sebestředností jsi mne zřejmě nepochopil. Je přece nesmyslné chápat "Lovu Zdar" jako individuální přání v okamžiku, kdy třeba stojím u uloveného srnce. Je to dle mne provolání vztahující se obecně k této činnosti. V podstatě mi to "dík" zní stejně, jako bych na pozdrav "Dobrý den" odpověděl "děkuji".

dalas: možná jsme se nepochopili a zřejmě to je na dlouhou diskuzi, ale mě přijde zcela logické, je-li mi něco přáno a přání Lovu zdar! není nic jiného, než obecné přání, aby se věc zdařila - viz obvyklé spojení nazdar, což není nic jiného než zlidovělé přání Na zdar! - za to poděkovat. Pokud je zmi známo, výraz Lovčí dík! se v německy mluvících zemích používal ještě v 18. - 19. století a Němci výraz Weidmannsdank! používají ještě dnes. Je to věc názoru, ale raději vyvíjející se myslivecká mluva s lovcovým díkem, než zatahování cizích výrazů z jiného oboru do myslivecké mluvy, viz "slovit".

Je to právě v tom pojetí. Zpravidla Lovu Zdar přeje osoba, která se nějakým způsobem na lovu také podílela, třeba doprovod, kolegové, kteří neměli tolik štěstí, ale určitým způsobem i oni mají podíl na mém úspěchu. A i já jim přeji nejen pro ten okamžik ale i pro budoucí lovy Lovu Zdar! Je to pro mne jakési vyjádření kolegiality.
Nicméně jak píšeš, je pro mne mnohem přijatelnější Lovu Dík (ikdyž nerad se inspiruji v zahraničí, když to tady mám vyřešené bezproblémově jinak, někdy mi to připadá jako syndrom malého národa) jak slovit. To je úplnej děs.

Je to už jen teorie, ale já bych tu inspiraci v zahraničí nebral tak vážně, však za starého Rakouska-Uherska němčina prostupovala všemi přilehlými zeměmi Střední Evropy a středoevropskou myslivostí, některé počeštěné výrazy přežívají jako archaismy dodnes, dneska už taky nikdo neříká repetýrka, ale opakovačka, za to o pirštoku, šontu apod. slýchávám dodnes. Určitě je to o tom, jak to kdo chápe a pojme, naprostý souhlas. Takže myslivecké mluvě zdar a slovu zmar!

Pořekadlo "jiný kraj, jiný mrav" zná asi každý, takže co pořád máte proti tomu ve vícero oblastech běžně používanému slůvku slovit? Tam, kde žijete a lovíte, vás to možná tahá za uši, ale jinde je to fakt normální, často frekventované slovo. A co potom takové slovo slovitelnost? To by přece podle vašeho úhlu pohledu muselo být také "špatně" a zřejmě by mělo být nahrazeno slovem ulovitelnost? A dále - jestliže je slovo slovit přisouzeno pouze rybářům, proč potom "slovené" rybě říkají úlovek, ačkoliv ji vlastně ani neslovili, ani neulovili, nýbrž chytili? Vždyť ona celá takzvaná myslivecká mluva je v podstatě anachronismem, ze kterého s každou další vymírající generací myslivců postupně mizí další a další slůvka a objevují se některá nová. Řešit v tomto kontextu, jestli je "správně" slovit nebo ulovit, mně osobně připadá jako zbytečné píchání klacíkem do ho***... Toť můj osobní názor.

Myslím, že pro příště budu používat "děkuji, Lovu zdar". To děkuji, může být chápáno, za předání úlomku a ten zbytek je jasný. Tak asi tak. Jinak jsem vděčný za tu diskuzi, která se zde rozběhla, protože jsem nad tím musel pořád přemýšlet, jak by to mělo vlastně správně být, jsem docela "konzerva" a myslivecké tradice mám rád.

Už se od tématu hodně vzdalujeme tak poslední má poznámka. Ani ten rybář neřekne že slovil kapra. Řekne že ulovil, nebo chytil. Rybník se loví a jako trpný rod je použito že byl sloven, protože říct, že rybník byl uloven je divný, ale já bych upřednostnil vyloven, což je v souladu, že něco bylo odstraněno z vnitřku. No ale koukněte, co na to jazykozpytci http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?art=746 a vyhledejte si lovit.
Co je vlastně myšleno tou slovitelností? Je to podstatné jméno, ale slovit je je sloveso, které by mělo být dokonavého vidu.
Asi jsem stará škola a vše se zdá jako prkotina, ale těmi prkotinami to začíná a končí to lovem v modrákách s kopnutím do ulovené zvěře. Že nemám pravdu? Koukněte tam, kde žádné tradice nejsou.
Velice se omlouvám za tento nezáživný příspěvek.

Já ten příspěvek za nezáživný nepokládám, naopak !

Je jistě dobré , milý synu, znát němčinu či angličtinu,
vždyť kolik jazyků cizích zvládáš, tolikrát člověkem se stáváš.
Leč naši moudří předkové měli přísloví takové,
že kdo se za vlastní řeč stydí, je hoden potupy všech lidí.
Myslivcovi zvlášť ke cti bývá, když správnou mluvu používá,
vždyť znalost mluvy myslivecké svědčí o úctě k řeči české
a čím lépe ji ovládáš, tím víc si s češtinou pohráváš...

Lovit, slovit, odlovit, slovitelnost... Tou bych začal - tímto pojmem se dá vyjádřit % ulovené zvěře v poměru k zvěři vypuštěné, např. "slovitelnost odchovaných bažantů byla l cca 4o %". "Slovit" do myslivecké mluvy zcela určitě nepatří, je to termín víceméně rybářský a neslovujeme ryby, ale rybník ! Je to vlastně vžité synonymum pro pojem "vylovit, vybrat obsah"."Odlovit" se dá použít pouze ve smyslu "odstranit nebo snížit stav lovem", např. "je nutno odlovit tolik kusů vysoké, abychom se dostali na normované stavy". Ale i tento termín by se měl používat víceméně jen v souvislosti s mysliveckým hospodařením a plánováním. V béžné myslivecké praxi zvěř "lovíme" a někdy i "ulovíme". S tím bychom měli vystačit - a používání jiných výrazů používat za prznění myslivecké mluvy. Aspoň tak to vidím já.

Lovu/Lovcův/Lovčí dík, nekonečné téma na dlouhé zimní večery Živě si dovedu představit situaci na nástupu na naháňce, kde myslivecký hospodář končí úvodní slovo "...a přeji vám všem Lovu zdar!" A nastoupení myslivci v počtu např. 80ti sborově zařve "LOVU DÍK!" Totéž na sportovní akci, stadion narvaný k prasknutí, pořadatel přeje Sportu zdar a z tribun i oválu se ozve SPORTU DÍK! No, záleží na vkusu každého soudruha, ale za mě jedině Lovu zdar nebo Zdar. Je trochu škoda, že v tom není jasno a "jednoznačno", protože pak na výřadu při předávání úlomků zní od každého úspěšného lovce jiná verze - a v 99% případů stejně chybná..

Sice jsem to dal puvodne kam to patri, tedy do myslivecke mluvy, ale tady je to take aktualni tak se omlouvam za "duplicitu".

Objevil jsem to na spriznenem diskuznim foru na Facebooku.

Nad slovem "slovit" se nijak nepozastavuji a dokážu se přizpůsobit, pokuď ho v kolektivu slíchám, sám raději používám "ulovit"!
K předávání úlomku. Už můj děda, který se narodil v r.1913 a myslivost praktikoval již od dětství, který byl myslivecký fanatik (v klobouku snad i spal! ) a od kterého jsem se mnohé naučil, poznal a pochytil, říkával pouze nad uloveným kusem při přebírání úlomku "LOVU DÍK!" nebo i méně často "LOVCŮV DÍK!" Chápal jsem to vždy jako jedinou příležitost k poděkování na blahopřání úspěšného lovu!!! Jinak to beru při řeči na společném lovu, kdy vedoucí přeje účastníkům úspěšný lov s přáním "LOVU ZDAR!" a účastníci odpoví "ZDAR!" Stejné je to i při individuálním lovu, kde se rozcházejí dva kamarádi a smeknutím klobouku se slovy "LOVU ZDAR!" odpoví druhý rovněž "LOVU ZDAR!"
Snažím se dodržovat myslivecké tradice a mluvu, ale tímto odkazem mých předků se řídím! Není to možná přesně podle učebnic, ale jsou horší prohřešky proti tradicím!! Toď můj názor na tuto debatu! LOVU ZDAR!

Jen se vrátím k tomu Lovu zdar versus Lesu zdar. Každý z těchto pozdravů má svá specifika, ale když - zejména v písemné formě na závěr dopisu - použiji své oblíbené "Lesu, lovu, rybolovu, hezkým ženám, alkoholu zdar" tak si myslím, že se nad tím nikdo nebude pohoršovat a nikoho tím neurazím. Vlastně tím vyjadřuji svůj pozitivní vztah ke všemu, co jsem uvedl.