Hlášení v noře

[trapa]

...

[xchipsy]

Jako vždy - kus od kusu Jsou psi co hlásí všude a vždy a pak psi, co nehlásí vůbec. "Zlatá střední cesta" je samozřejmě taky Náš jago třeba hlásil celou cestu melior. kanálem (300 a víc metrů) zatímco borderka hlásí jen když tam něco je. Což je supr adrenalin, pustit do nory, čekat...ticho...čekat... a najednou se zpod země ozve zuřivý štěkot..
Jinak k tomu norování naostro - to je taky variabilní. Já třeba objevila obsazenou noru, vzali jsme "pana profesora" jaga a mladou bordinu aby se zaučila, protože ikdyž se i v tomhle názory různí, tak podle mě je nejlepší když má mladý pes "vzor" ve zkušeném (náš jago takhle naučil norovat i kolegovu jezevčici, když to zkoušeli tak nebo onak,nezájem, pak jedno norování s jagem a od té doby je skvělá)
Abych se vrátila k tomu našemu norování. Fena za sebou měla jeden dva nácviky na umělé noře a pak přišlo ono norování "naostro". Dopadlo to dobře, fena si i kousla a pak potahala mladého jezevce. Na dalším nácviku samozřejmě vběhla do nory, hlásila a za chvíli vyběhla ven - s pohledem který říkal "liška je zavřená, musím jinudy" Na umělé noře jsme byli celkově asi 5-6x a pak šli na zkoušky, fena hlásila naprosto bez problémů a v čase 9 vteřin byla první. Konkurence hlavně jezevčíci, jagoši, jeden velš, jeden parson, tři bordíci (včetně naší).
Důležitý je hlavně začátek výcviku, tedy otevřít noru, pejska povzbuzovat, občas vzít za mřížku, aby pes pochopil, že liška je společný nepřítel. Pak už to většinou není problém. Je pravda, že jsou psi, kteří jsou tak "zaměstnání" liškou, že se snaží k ní dostat a na hlášení "nemají čas", ale naučit jde všechno.