Ale k věci. Vzpomněl jsem si na příhodu, kdy už jsem měl svého losa odloveného a Andrej, – bratr Michaila odjel na dovolenou do Turecka. Zůstali jsme dva lovci na jednoho průvodce. Domluvili jsme se tak, že bych ještě rád ulovil vlka nebo velkého sibiřského srnce a to nejradši osamělým lovem. Už nám scházely jen dva dny do odjezdu a chtěl jsem zase pokoušet štěstí a osud. Dostal jsem na výběr. Vezmi si UAZika a jezdi nedaleko od základny, po vyježděných kolejích, aby ses neztratil nebo že mě po cestě za dalším losem vysadí ještě za tmy někde u „vyšky“ , to je něco jako kazatelna bez střechy, ale hodně vysoká ( odhad cca.7.metrů se železným žebříkem ) a vysokými bočnicemi, kde se střílí ve stoje. Používají je když mají hosty starší lovce, kteří už moc nemůžou chodit, zejména pro lov kosuli = sibiřského srnce. Jednu takovou jsme každý den míjeli cestou do tajgy. Stála pár kilometrů od základny na louce, před ní lesík nízkých mladých břízek, za ní dlouhatánská posekaná louka cca. 400 metrů široká, za loukou les a na obzoru vpravo pole.
https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... ka_oblast/
https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341420861
Takže ráno za tmy mě tam vysadili s tím, že když mě to přestane bavit, tak mám jít pomalu po cestě na základnu, nebo na ně počkat až se vrátí z pralesa. Lovit jsem mohl cokoliv, kdybych viděl kabany - ( prasata ) tak hned střílet, aby bylo maso, no a srnce podle svojí chuti a nálady. Ptal jsem se na vlky, na to mi řekl : ulov si vlka když to dokážeš, stejně tak lišku nebo cokoliv chceš. Takže jsem vylezl, usalašil se a čekal na úsvit. Za rozbřesku jsem viděl několik kusů srnčího, ale nic s monstrózní trofejí , takže jsem se jenom kochal, pak hejno tetřívků sedlo na louku, taky hezké podívání. A ten vlk nepřišel ! Pořád se bylo na co dívat a tak jsem vydržel sedět skoro do oběda než jsem uslyšel jak se vrací auto a jelo se na oběd. Losa-opravdu velkého oni taky neviděli. Odpoledne se jelo znovu. Michail mi řekl, ať to zkusím jinde, že mě vysadí po cestě v lese, že po polní cestě dojdu po kilometru k poli s řepkou, ( velké cca. 600x800m ) které je mezi lesy. Podle větru ať šoulám kolem pole a v lese tak, abych nezabloudil. Zase ať lovím co chci, že v té oblasti jsou jak kosuli, tak i vlci. Popřál mi – „ ni pucha-ni pira“ , něco jako lovu zdar, a že pro mě přijedou kolem deváté v noci, jak se budou vracet, a ať na ně čekám u cesty , na kraji toho pole. Abychom se nehledali. A tak jsem osaměl. Podzimní odpoledne v tajze je takové zvláštní. Člověk je sám v nekonečnu. Nikomu se nedovolá, není signál, do civilizace daleko. Ale je tam kráááásně.
https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1342565924
https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341420791
Zapálil jsem si cigáro, abych viděl směr větru a pomaličku jsem začal obcházet pole.Když bylo vidět do lesa tak jsem do něho zašel, nehluboko, abych trefil zpátky k poli. Co chvilku jsem postál a díval se dalekohledem, dvakrát jsem viděl kosuli, a jinak nic. Na okrajích pole bylo vidět stopy od spárkaté, sem tam okousaná řepka, takže něco tam chodit muselo. Pak navečer za setmění tam hodně „řvali“ ptáci, asi je to bavilo. Takže zase nic, zas ten vlk nepřišel. Ani to prase, ani velkého srnce jsem neviděl. Žádná radost. Po osmé večer už nebylo vidět tak, aby se dalo lovit na jistotu ( standartní optikou ) takže co už, vydal jsem se k místu kde mě měli vyzvednout. Sednul jsem si na padlý kmen břízy, zapálil cigárko, zavřel oči a poslouchal jsem. Ticho jako v hrobě a sem tam nějaký ten skřek, ani nevím jestli nějaký divný pták nebo nějaké zvíře. Ty zvuky byly jiné než na jaké jsem zvyklý doma. Pak jsem slyšel nějaké větší harašení a šustění z lesa, vzal jsem pušku a čekal, co kdyby něco vylezlo. No a za nějakou hodinku jsem uslyšel zvuk motoru, potom uviděl světla a byl jsem zvědavý jak se mladému dařilo. Bliknul jsem na ně baterkou a čekal až ke mně dojedou. Asi tak 300 – 400 metrů přede mnou se auto zastavilo, oba dva z něho vylezli a začali se hrabat v trávě u cesty. Tak jsem k nim potmě došel a opět jsem nevěřícně zíral. Na cestě v trávě ležel docela čerstvě od vlků zabitý a částečně okousaný srnec. Barva ještě čerstvá, torzo srnce ještě vláčné, žádné post mortem ztuhnutí. Museli ho ti vlci zadávit v době kdy jsem je zrovna lovil a neulovil. Za trest jsme naložili torzo srnce na auto – pro psy a vlci utřeli hubu. Normálně jsme je okradli o kořist. Trofej – takovou normální, ani malá ani velká, ale byl to osmerák, tu věnoval Michail mladému, že když ležícího srnce v noci z auta uviděl a našel tak ať je jeho. Tak si ji vyvařil a odvezl domů.
https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341420942
Mrzelo mě, že jsem ty vlky nevychytal, mohl jsem mít zážitek z lovu. Třeba se zadaří někdy jindy. Maybe. Pro dnešek stačilo. Ještě to časem doplním o jejich psech a o tom, jak se k nám měli a co bylo zajímavé. Až najdu fotky a budu mít chuť na psaní.